Trauma u dětí s ACE (Adverse Childhood Experiences) označuje hluboký emocionální a psychický dopad nepříznivých situací, jako je zneužívání, zanedbávání nebo domácí násilí a nepříznivé domácí prostředí. Tyto zážitky mohou narušit vývoj dítěte, ovlivnit jeho schopnost zvládat stres, regulovat emoce a vytvářet zdravé vztahy, což zvyšuje riziko dlouhodobých problémů s duševním i fyzickým zdravím, jako je posttraumatická stresová porucha, úzkost nebo deprese.
Pět klíčových aspektů trauma-informovaného vzdělávacího rámce
- Rozpoznání a zmírnění traumatického stresu: Vyhodnocení a poskytnutí podpory dětem s traumatickou zkušeností.
- Vzdělávání a zvyšování povědomí o traumatu: Vzdělávání zaměstnanců a dětí v oblasti traumatu a jeho dopadů.
- Kulturně citlivé a inkluzivní prostředí: Zajištění citlivosti k různým kulturním aspektům a zkušenostem s traumatem.
- Podpora pohody zaměstnanců: Zabývání se péčí o sebe sama a sekundárním traumatem zaměstnanců.
- Spolupráce s rodinou a komunitou: Budování partnerství s rodinami a zapojení externích zdrojů komunity pro zajištění komplexní podpory.
Strategie vzdělávání zaměřeného na trauma informovaný přístup
Vzdělávací strategie
| Povědomí o traumatu | Zvyšování povědomí a porozumění, vytváření bezpečného prostoru |
| Citlivost vůči traumatu | Rozpoznání traumatických spouštěčů, zlepšování psychické pohody, flexibility a hlubší porozumění |
| Reakce na trauma | Aktivní reakce – integrované znalosti a dovednosti, spolupráce s podpůrnými systémy |
| Informovanost o traumatu | Pochopení dopadu traumatu, důvěra a bezpečnost, změna praxe a přístupu |
| Zvládání traumatu | Poskytování školení a podpory, sestavování multidisciplinárních týmů, podpora otevřené komunikace, rozvoj potřeb dětí, vytváření efektivního systému reakcí. |
Strategická doporučení pro vyučující – multidisciplinární podpůrný tým
Strategické přístupy ve školním prostředí
Rozpoznání traumatu: Vyučující a multidisciplinární tým by měli být schopni rozpoznat behaviorální a psychické příznaky traumatu u dětí, jako je vyhýbavost, agrese, úzkost nebo potíže se soustředěním, nepozornost. Je nezbytné pochopit, že toto chování může být reakcí na nepříznivé zážitky, nikoliv nevhodným chováním.
Vytvoření bezpečného a předvídatelného prostředí: Dětem s traumatickými zážitky se často daří v prostředí, kde se cítí bezpečně a mohou předvídat, co se stane. Vyučující by měli zavést konzistentní rutinu, stanovit jasná očekávání a vytvořit pečující atmosféru, ve které se děti cítí psychicky i fyzicky v bezpečí.
Přijmout přístup zohledňující trauma: Vyučující by měli k dětem přistupovat s empatií, trpělivostí a povzbuzením a neukládat jim tresty. Budování důvěry a nabízení podpory prostřednictvím aktivního naslouchání a afirmace pomáhá dětem cítit pochopení, podporu a respekt.