Porozumění kontextu a příznakům u dětí s ACE, které se projevují ve školním prostředí.
Případové studie jsou pro vyučující zásadní, protože poskytují reálné příklady toho, jak se trauma z nepříznivých zážitků z dětství (ACE) může projevit u dětí. Pomáhají rozpoznat příznaky, zcitlivět se vůči chování, jako je úzkost, mikroagrese či zhoršení studijních výsledků. Tyto příklady také pomáhají rozvíjet empatii a profesionalitu.
Jakub (14 let)
Jakub vyrůstá v domácnosti, kde dochází k domácímu násilí mezi rodiči a jeho základní potřeby jsou zanedbávány. V důsledku těchto traumatických zážitků se neustále cítí ve stresu, má problémy se soustředěním a projevují se u něj známky úzkosti. Jakub často mění školu a kvůli emočním výbuchům byl hospitalizován. Jeho studijní výsledky se zhoršily a někdy se uchyluje k fyzickým konfliktům s vrstevníky, což vede také k problémům s autoritami.
Klíčové příznaky ACE:
– Úzkost a neklid
– Agresivní chování
– Špatné studijní výsledky
– Fyzické konflikty s vrstevníky
Potřeby:
– Bezpečné školní prostředí, kde cítí důvěru a stabilitu.
– Emocionální podpora a přístup ke školnímu psychologovi.
– Strukturovaný režim a jasné hranice, které posílí jeho pocit bezpečí.
– Individuální plán na zlepšení studijních výsledků s flexibilními přestávkami kvůli snížení stresu.
Jakub potřebuje empatický a systematický přístup, který ho nebude soudit a naplní jeho potřebu bezpečí a kontroly. Školní poradenské pracoviště musí navrhnout podpůrná opatření, která zohlední trauma, poskytne jasné pokyny a psychickou podporu.
Anna (17 let)
Anna vyrůstala v domácnosti s finančními problémy, kde byly její emoční potřeby zanedbávány. V raném věku začala kouřit a experimentovat s drogami, aby unikla z těžké domácí situace. Má problémy s regulací emocí, trpí nízkým sebevědomím a několikrát uvažovala o sebevraždě. Opakovaně se sebezraňuje, zejména ve stresových situacích, které nezvládá. Její vztahy jsou často nezdravé a krátkodobé a její studijní výsledky se zhoršily. Nemá o nic zájem a už od dětství nerozvíjí žádné koníčky.
Klíčové příznaky ACE:
– Rostoucí závislost na nikotinu a drogách.
– Nízké sebevědomí, úzkost a deprese
– Sebezraňování a sebevražedné myšlenky
– Problémy v mezilidských vztazích, včetně častého střídání intimních partnerů
Potřeby:
– Okamžitý přístup ke školnímu psychologovi nebo externí psychoterapii a odborníkům na závislosti
– Podpora při rozvíjení zdravých vztahů a zvyšování sebeúcty
– Pomoc se studijním plánem, který nabízí dostatečnou flexibilitu, aby se mohla soustředit na své psychické a fyzické zdraví.
– Posilovat dovednosti v oblasti zvládání stresu a regulace emocí se zapojením do peer skupiny i další podpory
Anna potřebuje individuální a komplexní plán, který zahrnuje jak psychické, tak praktické nástroje pro zvládání běžného života a hledání smysluplných perspektiv do budoucna. Pro zvládnutí její situace je zásadní vytvoření bezpečné a důvěryhodné podpůrné sítě zahrnující vrstevníky, mentory a odborníky a zapojit i rodinu.
Ahmed (8 let)
Ahmed se nedávno přistěhoval z válečné oblasti. Jeho rodina utekla před válkou a nestabilitou a nyní žije v nové zemi, kde se snaží přizpůsobit. Prožil traumatické události včetně bombardování a ztráty členů rodiny, které ho psychicky poznamenaly. Často zažívá flashbacky, má problémy se spánkem a snadno se vyleká. Ve škole se potýká s jazykovou bariérou, což mu ztěžuje komunikaci s vyučujícími i vrstevníky. Úzkosti a strach se u něj projevují v podobě špatného soustředění, podrážděnosti a častých emočních výbuchů.
Klíčové příznaky ACE:
– Úzkost a zvýšená ostražitost
– Problémy se spánkem a náhlé rozrušení
– Potíže se soustředěním a emoční výbuchy
– Jazykové a kulturní bariéry vedoucí k sociální izolaci
Potřeby:
– Bezpečné a podpůrné školní prostředí, které je citlivé k jeho původu a zkušenostem, spolu s neverbální podporou a terapií.
– Přístup ke školnímu či externímu psychologovi, který mu pomůže zpracovat trauma a naučí ho copingové mechanismy (zvládání).
– Jazyková podpora, která mu pomůže se inkluzivně začlenit do třídy a začít komunikovat s vrstevníky.
– Strukturované a konzistentní třídní prostředí, které zajistí pocit stability a předvídatelnosti.
Ahmed a jeho rodina potřebují přístup, který zohlední léčení prožitého traumatu a specifické psychické projevy a jeho zkušenosti z válečného konfliktu. Vyučující a zaměstnanci by měli zajistit kulturně citlivé prostředí, jež bude srozumitelně komunikovat a bude mít stanovené postupy, díky kterým se bude cítit v bezpečí. Je nezbytné vytvořit inkluzivní prostor, kde si může Ahmed postupně vybudovat důvěru a pocit sounáležitosti a zároveň bude mít možnost získat potřebnou psychickou podporu.
Sofie: (13 let)
Sofii je třináct let a její rodina uprchla kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu. Kromě traumatu z války a vysídlení se Sofie zabývá svou genderovou identitou a cítí se spíše jako genderově rozmanitá osoba. Tento vnitřní konflikt v kombinaci se stěhováním do nové země vede k nárůstu úzkosti a depresí. Sofie mluví třemi jazyky a má několik přátel na sociálních sítích, přesto se kvůli jazykové bariéře v nové zemi a strachu z vyjádření své genderové identity cítí izolovaná. Není jistá svou identitou a potřebuje se poradit s odborníkem. Často zažívá pochybnosti o sobě, menšinový stres se projevuje nízkým sebevědomím, častými výkyvy nálad a potížemi se soustředěním ve škole, s pocity nepřijetí.
Klíčové příznaky ACE:
– Úzkost a deprese
– Potíže se soustředěním a špatné studijní výsledky
– Izolace kvůli jazykové bariéře a strachu ze společenského odmítnutí, stres z menšinové situace.
Potřeby:
– Bezpečné, inkluzivní a podpůrné školní prostředí, které respektuje genderovou identitu a poskytuje emocionální podporu.
– Přístup ke školnímu psychologovi nebo terapeutovi nabízejícímu genderově afirmativní poradenství, které Sofii pomůže zvládnout trauma, úzkost a depresi.
– Jazykovou podporu, která Sofii pomůže lépe se začlenit do nového prostředí a komunikovat s vrstevníky a vyučujícími.
– Podpůrné skupiny vrstevníků nebo LGBTQ+ zdroje, kde může najít přijetí a porozumění.
Sofie potřebuje trauma-informovanou a genderově citlivou podporu zohledňující psychický dopad v důsledku války a nutnosti přesídlení, ale i svého vnitřního objevování genderové identity. Vyučující a školní personál musí zajistit inkluzivní prostředí, kde může Sofie zkoumat svou identitu bez obav nebo odsuzování ze strany okolí. Pro její duševní pohodu je nezbytná podpůrná síť, včetně poradců se zkušeností v oblasti LGBTQ+ a s přístupem ke zdrojům pro podporu při zvládání traumatu a otázek genderové identity.