Trauma-informovaný přístup
– Situace: Vyučující si všimne, že se dítě po přestávce často projevuje náročným chováním. Místo toho, aby dítě „potrestal za nevhodné chování“, klidně s ním promluví, nabídne mu krátkou pauzu na zklidnění a poté pokračuje v aktivitách.
Vytváření předvídatelného a stabilního prostředí
– Situace: Ve školním rozvrhu došlo ke změně kvůli neplánované akci. Vyučující změny dětem vysvětlí předem, aby se mohly připravit, a informuje je o novém rozvrhu den předem.
Podpora emoční regulace
– Situace: Dítě se během hodiny rozruší kvůli náročnému úkolu. Učitel nabídne možnost jít do „tichého koutku“, kde může dítě vyzkoušet relaxační techniky nebo si promluvit se školním psychologem.
Individuální přístup
– Situace: Dítě nedokáže dokončit test v určeném časovém limitu. Učitel mu nabídne více času nebo alternativní formu hodnocení, například ústní zkoušku, při které nebude tolik ve stresu.
Posilování vztahů a spolupráce s odborníky
– Situace: Dítě během vyučování zažívá náročné a intenzivní emoce. Vyučující kontaktuje školního psychologa a společně v bezpečném prostředí diskutují o pocitech dítěte, až je dítě uklidněno a ochotno komunikovat. Vyučující následně s psychologem pravidelně komunikuje o vývoji situace dítěte. V náročných situacích se doporučuje intervize a supervize.